
Pozorování myšlenek a jejich analyzování – kniha první, sútra 5
18. 11. 2024
13 let studia. Prostor, který dýchá s námi
5. 8. 2025
Tak příjemné a jednoduché – až to vlastně jednoduché není. Co to pro nás znamená, když si řekneme: Jsem láska? Pro každého může mít tato mantra jiný význam. Někdo v ní ucítí lásku k druhým, jiný zase lásku k sobě. Lásku k činnostem, které nás těší. Ale když se na to podíváme do hloubky – „Jsem láska“ není jen o vztazích nebo citech. Je to stav bytí, návrat k něčemu původnímu.
Láska jako přirozenost
V jógové filozofii je láska často vnímána ne jako něco, co máme dávat nebo dostávat, ale jako esence, kterou jsme. Nezávislá na podmínkách. Neměří se, neporovnává, nečeká. Prostě je.
Když si říkáme „Jsem láska“, nesnažíme se k něčemu donutit. Jen se rozpomínáme. Vracíme se k sobě. K vnitřnímu prostoru, kde nejsme definováni tím, co jsme udělali, neudělali, co si o nás myslí druzí – ale tím, že prostě jsme. Je to láska bez příběhu. Láska jako čisté světlo. Láska, která neklade podmínky – ale zároveň není slabá. Je to síla, která umí být pevná, tichá i jasná zároveň.
A právě tahle láska, kterou v sobě nosíme, má schopnost měnit způsob, jakým se díváme na svět. Na sebe. Na druhé.
Ego není nepřítel
Jak ale skloubit myšlenky dávných mudrců s fungováním v dnešním světě? Potřebujeme přece ego, abychom zvládli každodennost. Ego není nutně špatné – jen jsme jeho roli trochu nepochopili.
Ego nám pomáhá držet směr, překonávat výzvy, stavět se za sebe. Je součástí lidského já. Ale má i svou stinnou stránku – třeba když reagujeme zbrkle, tvrdě nebo z místa vnitřní nejistoty. A právě tehdy nám může pomoci připomenutí mantry.
Výzva pro tuto mantru
Zkuste tento týden pozorovat, kdy jednáte z místa ega – a kdy by šlo místo toho odpovědět z místa lásky. Kdy vaše „Jsem láska“ může nahradit potřebu mít pravdu, být uznána, být první.
Kdy si místo vnitřní kritiky můžete připomenout: i takto jsem láska. Kdy v rozhovoru s druhým pomůže nadechnout se, rozšířit srdce a odpovědět z jiného prostoru.
Nechte tuto mantru pomalu prostupovat své dny. Třeba při ranním nádechu. Třeba když dojde trpělivost. Třeba když zapomenete být laskavá – i k sobě.




