Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je tak často zmiňován přítomný okamžik v jógových lekcích? Vážně jen chceme, aby se studenti soustředili na to, co dělají? Ne tak úplně. Tato myšlenka vznikla z první jógové sútry, která nás učí, že jóga je právě teď neboli přítomný okamžik. Nemyslí se tím pouhých 60 minut na Vaší podložce :).

Často se říká, že pokud pochopíte a začnete plně praktikovat první jógovou sútru, už se nemusíte nic dál učit, nemusíte cvičit, nemusíte meditovat. Jste doma a děláte jógu. Jak to pochopit? Co se za tím skrývá? Moc se mi líbí vysvětlení Americké učitelky Alex Crow: Pokud jste na večeři se svými přáteli a jste plně v přítomném okamžiku tím, že si všímáte úsměvů Vašich přátel, smějete se, cítíte výbornou chuť jídla na jazyku, cítíte lásku sdíleného přítomného okamžiku, tak děláte jógu. Pokud jedete na kole, cítíte tlak v nohách, vítr na tváři, vnímáte barvy přírody kolem Vás a slyšíte svůj dech, cítíte kapky potu na tváři, děláte jógu. Pokud zpíváte a cítíte vibrace ve vašem krku, tóny všude kolem Vás a spojení vytvořené rytmem a zároveň všechny ostatní myšlenky na budoucnost, minulost, jak vypadám, co si říkají lidi, dělám to dobře… jsou pryč, tak děláte jógu. Takže jóga není o perfektní chaturanze, 100 % otevřených kyčlích a nejhlubších záklonech, to je pouze pomůcka, která nás má vtáhnout do toho důležitého: Teď a tady. Nádech a výdech. 

Život. 

To je jóga.

Jak tuto filosofii vidí ostatní lektoři

Komentář od Jany N.

Myšlenka krásná, ale jak ji zakomponovat do reálného každodenního života, aby nám přinesla to pravé ořechové?

Když jsem zkoušela žít přítomným okamžikem u každodenních činností cítila jsem, že se mé mysli výrazně odlehčilo, ale zároveň jsem začala dost zapomínat, vypouštět důležité věci a nedokázala jsem udržet chod s rytmem denních „povinností“. Což v dnešní době není příliš praktické, pokud potřebujete pracovat, starat se o děti a chcete trávit společný čas s rodinou a přáteli, ale i věnovat chvíle sám/sama sobě. Jak tedy najít ten správný „poměr“ mezi každodenním shonem a spiritualitou? Je důležité, aby si každý našel to své, co mu vyhovuje a u čeho si tzv. může dovolit vypnout. Přítomnému okamžiku se věnuji tehdy, když věnuji chvilku sama sobě, když se zastavím. Může to být kdekoliv a kdykoliv – venku při běhu, na kole, při jógové praxi, čtení knížky, práce na zahradě, na procházce, na dovolené, s rodinou a přáteli anebo prostě jen tak být. Právě teď a právě tady. 

Jde to i když si myslíte, že do Vašich 24h se nevejde už vůbec nic. Chce to jen trpělivost, na chvilku se zastavit, i kdybyste se měli jen vědomě nadechnout a vydechnout, a už to se počítá. Vaše mysl i Vaše okolí Vám poděkují, protože se budete cítit lépe.

Komentář Denisa D.

Někdy mi přijde, že se kolem „spirituality“ dělá moc velký humbuk a zbytečné složitosti, až to lidi odradí. Odradí je to od toho, aby se vůbec začali snažit a pochopit. Tolik druhů meditací, cvičení, názvů a různých spirituálních praxí, které se v podstatě snaží o jediné: dostat nás do přítomnosti. Protože to je jediné, co máme. A přitom pro začátek stačí tak málo. Uvědomovat si naše denní činnosti, pozorovat náš dech… jen tak z ničeho nic. Soustředit se na konverzaci, kterou právě vedeme, nebo když zrovna řídíme auto. To vše nás krásně dostane do přítomnosti, aniž bychom si to uvědomovali nebo se o to snažili. Je krásné rozvíjet naše schopnosti dál a učit se novým technikám, ale pro začátek je důležité fungovat s tím, co máme. Teď a tady. A to pro mě bylo to nejdůležitější uvědomění a posun na mé osobní rovině: praktikovat jógu v každodenních činnostech.