Když neexistuje ani žízen po Gunas (složky přírody) z důvodu uvědomění si Purusa (Pravého Já), tak je to nejvyšší forma nelpění.

V této sutře Patanjali vysvětluje vyšší formu nelpění. Ve vyšší formě nelpění už ani nepřemýšlíme o tom, že bychom se k něčemu uvazovali.  V této formě jsme úplně volní ať nám život dá jakékoliv chtíče.

Co budeme ale dělat s tím, co se už stalo a je stále v naší mysli?

Například: 
Po mnoha letech kradení a loupení se lupič rozhodne, že už krást nebude. Jenže to, jak kradl a užíval si ukradené věci, je stále v jeho mysli. V jógové řeči to nazýváme Samaskáry. Najednou se jeho Samaskára objeví v jeho mysli: „Jak krásné by to bylo, kdybych prostě to auto ukradl. Ale rozhodl jsem se, že už svou mysl vázat nebudu a já to tak přijal, tudíž odsud odcházím a auto neukradnu.“

Nebo:
„Pamatuji si, jak moc jsem si užíval kouření a pití alkoholu, ale pak se v mém životě objevila jóga  a tyhle radosti už neuznávám.“ Nemůžeme zapomenout na tyto „radosti“, ale můžeme zabránit tomu, aby se k nám vracely. Jak?

Když se nám podaří spojit se sami se sebou a uvědomíme si naši radost a mír našeho pravého já. 
Tohle je klíčem ke štěstí a spokojenosti v životě. Každý by to tak měl dělat. To je náš cíl a právo, se kterým jsme se narodili.