Začínáme s jógou
17. 11. 2019Vánoční recepty
15. 12. 2019Jóga = nesouzení
Je tomu opravdu tak?
Dnes bych se ráda podívala na zoubek jednomu tématu, které mě v poslední době trápí a zdá se mi, že je velmi aktuální, protože ho se mnou mnoho lidí sdílí se stejnými pocity jako mám já. Je možné, že souhlasit nebudete, že se vám článek líbit nebude, anebo se vás dotkne. To je v pořádku. Jen mám pocit, že je to něco, co by mělo být řečeno.
Tento článek je věnován všem mladým slečnám, normálním ženským, jejich rodičům, přátelům, rodině, široké veřejnosti. Za mě je v pořádku říci, že mladá společnost to má v moderním světě poměrně těžké. Nároky jsou opravdu veliké na náš všechny a málokdo udrží krok. Na základě hektického stylu života vznikají různé nemoci ať už na fyzickém těle, či mysli anebo nás začne bolet na duši.
Představte si, že jste dívka. Vyrůstáte s mnoha představami o tom, jaká byste měla být. Například byste měla být krásná, ale nestavět na tom, chytrá, ale ne zas moc, milá ale zároveň silná atd atd atd. Pak se dostanete do určitého věku, kdy se od vás očekává, že založíte rodinu, a právě tady se vyskytuje ten háček. Jak jsem se shodla se svými přítelkyněmi, je to bitva, kterou prostě nemůžete vyhrát, ať se rozhodnete jakkoliv. Očekává se, že budete vysokoškolsky vzdělaná, mít silné zázemí v podobě úspěšné kariéry, která vám poskytne silné finanční zázemí, měla byste cestovat, abyste poznala svět a mnoho dalšího… a samozřejmě první dítě by mělo být do 25 let nejpozději (chraň Bůh) do 30 let. A tady nám ta matematika nějak nevychází. Vysokou školu dokončíte do 25, kariéra chvilku trvá, plus k tomu cestování … a je vám nejméně těch 30 let. A co když se objeví překážka na cestě, se kterou jste prostě nepočítali? Vysněné miminko nepřichází, a nebo je na cestě, na chvíli se uchytí, ale vy ho neočekávaně potratíte, s přítelem (manželem) se rozejdete, finanční krize, cestujete déle… Pak se objeví ty úzkostné útoky a nátlak společnosti.
Jedna z mých nejlepší kamarádek právě oslavila 40 let, bohužel trpí epilepsií a bylo jí doporučeno, aby děti neměla (a pravděpodobně by to ani nešlo). Prodělala operaci mozku, a náročné léčby. Naučila se s nemocí žít a považuje se za šťastného člověka. Hodně často se jí stává, že potká lidi (např. ze střední školy) a ty netuší, že jí tato nemoc potkala, protože se projevila až později v jejím životě. A začnou se jí vyptávat, jak to že není vdaná a nemá alespoň dvě děti, vždyť jí je už 40 let a koukají na ní pohledem, že je tedy asi nějaká divná. Většinou jí ani nedají šanci se k tématu vyjádřit a ona pak odchází v slzách.
Další z mých kamarádek je krásná, zdravá, mladá, silná holka, která už 2x bezdůvodně potratila. Své rodině neřekla o svém snažení o miminko, a tak na každé rodinné oslavě je terčem otázek, proč sakra už není těhotná, vždyť má na to věk? A to samozřejmě bolí…Dlouho to držela v sobě a jednou se už za sebe postavila a řekla jim, že opravdu nevědí, o čem mluví, že možná jim to nejde, možná potratila a možná se stalo něco jiného, tak či tak, to nevědí, tak ať už jí dají pokoj. Všem se pusa zavřela a od té doby se už neptají.
Je, ale opravdu nutné, abychom tímto museli procházet? Pokud se rozhodnete mít děti brzo kolem 20. roku, jste blázni, protože jste tak mladí, nic jste nezažili, nic nemáte a neznáte.
Pokud se rozhodnete mít děti ve 30, tak je to už pozdě a určitě přijdou nějaké komplikace. A to nemluvím o tom, pokud se žena rozhodne mít dítě ve 40 letech, to už je totální blázen.
Někdy se žena rozhodne, že se vědomě vzdá role matky a dítě mít nechce a nebude. Pak jí společnost odsoudí a ona se ve většině případů setká s nepochopením.
Tak co, kdybychom se vrátili k jednomu z hlavních pravidel jógy a přestali lidi soudit za jejich životní rozhodnutí? A uvědomili si, že jsou věci, které vědět nemusíme, nikdy jsme nebyli a nebudeme v jejich botách a nechali jsme lidi se rozhodovat podle svého, protože jsou to oni, kdo ve výsledky ponesou důsledky svých rozhodnutí.
Pojďme se soustředit na sebe, snažme se být naší vlastní nejlepší variantou toho, kdo jsme a podpořme naše přátele a rodinu v jejich životě, aby věděli, že ať se rozhodnou jakkoliv, my tam budeme a oni tak nikdy na nic nebudou sami. Namísto soudu začněme šířit lásku a podporu. To je ta cesta, kterou by lidstvo mělo jít, to je ta cesta, ke které nás jóga vybízí.